Nečekaně mi zbyl čas na běh zase až večer. Je opravdu horší se odhodlat vyjít po celém dni, než když se člověk ráno probudí, hodí na sebe hadry a vyběhne.
Jde jen o ten 1. krok – vyjít ze dveří. Když se za ním dveře zabouchnou a stojí venku, tak už je to stejné. Prostě udělat první krok a běží se.
Od doby, kdy jsem se dočetl, že pomalý běh (tepová frekvence na spalování tuků) zlepšuje kondici a učí tělo využívat tuky místo glukózy, jsem výrazně zpomalil své tréninky. Na 10 km jsem i o 5 minut zpomalil.
Dříve pro mou psychiku bylo deprimující, když jsem běhal s časy nad 5 min/km a bylo téměř nemyslitelné běhat pomaleji. Od 2. poloviny tréninků jsem se trápil a ukončoval je zadýchaný. Teď mi ale pomalé časy už vrásky nedělají. Nehoním každý trénink skvělý čas a věřím v to, co jsem četl – že se mé tělo pomalým během zlepšuje. A zrovna dnes jsem si takový trénink dal – 11 km s průměrným tempem 5:06 min/km.