Po včerejším půlmaratonu mě hodně bolely nohy. Hlavně lýtka. Cítil jsem, jak jsou unavená.
Slyšel jsem, že regenerační běh je výborný proto, že se z těla odplaví buňky zničené tréninkem. A že když se regenerační trénink neprovede, tak trvá regenerace o dost déle. Proto jsem byl pro trénink rozhodnutý za každou cenu.
Ráno jsem to bohužel nestihl, takže jsem ho musel odložit na večer.
Přes den bylo zase hodně teplo. (A že je to v létě překvapivé 🙂 . Večer však teplota dost opadla a v nátělníku bylo po 21. hodině příjemné chladno.
Na běh jsem si vyměnil sklíčka u brýlí z černých na oranžové. Ty ale taky trochu v přítmí zhoršují viditelnost. Takže jsem si je asi po 2 km stejně sundal. Příště si na večer musím brát sklíčka bez zabarvení.
Trénink jsem pojal skutečně regeneračně, takže mě čas vůbec nezajímal.
Snažil jsem se běžet tak mírně jak to jen šlo.
Když se teď dívám na průměrnou tepovku 129/min, asi je to na regenerační trénink moc. Alespoň podle různých článků. Při běhu jsem se ale soustředil na lýtka, která mě v klidu bolela, ale během tréninku se mi zdála v pořádku.
Uvidím ráno, jak se budu cítit a zda mi dnešní výběh pomohl nebo ne.