Ráno jsem si musel přivstat. No…spíš vstát hned po tom co mi zazvonil budík a nevyvalovat se jako vždycky 🙂
Měl jsem v plánu si zaběhat a potom ještě zajít do servisního střediska Garminu na výměnu hrudního pásu, který mi ukazuje nereálné hodnoty.
Na balkoně indikuji, že bude asi nejteplejší ráno tohoto roku (zatím).
Kraťasy a nátělník jsou jasná volba. Méně obléct se už nejde (pokud nechci vypadat jako exhibicionista 🙂 )
Daří se mi vyjít už v 7:20. To je fajn.
Chci si kolínko pořádně otestovat. Takže volím 6 km ve vysokém tempu.
Rozbíhám se až 300 m od domu – za přechodem. Abych se na něm náhodou nezdržel.
Šlapu docela rychle. Až tak, že cítím, jak mi po 700 m začínají zlehka tuhnout nohy.
O něco zpomaluji. Abych po 2 km nevytuhnul. To by byla ostuda 🙂
Ve Stromovce je na tento čas slušně narváno. Odhadem jsem tam potkal 20 lidí.
Chvíli po vběhnutí do Stromovky před sebou vidím běžce/běžkyni, kterého/kterou jsem před ultramaratonem pravidelně potkával.
Stále si nejsem jistý, zda je to muž či žena. Dosud jsem si myslel že asi muž. Ale dnes, dle růžového outfitu, jsem se asi spletl. V každém případě běží dost svižně. A to tak, že mi s tempem 4 min/km pár vteřin trvá, než ji nechám za sebou.
Stále si udržuji průměrný čas 3:58 min/km. Sice mám za sebou jen 2 km, ale zatím spokojenost.
Když mám za sebou celkem 3,8 km, už je na mě vysoká intenzita dost znát.
Cítím, že plíce zaostávají za výkonností nohou. Občas se musím nadechnout ústy. I když vím, že kvůli tomu budu mít v puse nepříjemné sucho.
Stačí ale pár hlubokých nádechů, trocha toho sucha v ústech a zase jsem alespoň na chvíli dost okysličený na to, abych mohl dýchat jen nosem.
Dilema
Mám za sebou 4,6 km. Mám se pokusit prolomit svou hranici na 5 km anebo dostát svému příslibu, že délka minimálního tréninku bude měřit 6 km?
Jedno je jasné. Obě varianty naráz neklapnou.
Pokud bych tempo udržel a zdolal 5 km pod hranici 20 minut, budu totálně vyšťavený a ten poslední kilometr bych snad musel odpochodovat pěšky.
A když zvolním, abych měl energii i na 6. km, rozhodně nedám 5 km pod 20 minut.
Jsem tak blízko pokořit svou další běžeckou metu. Nevím, kdy bych se jí takhle zase přiblížil.
Proto se rozhoduji pro 5km variantu a pokouším se posunout vlastní hranice zase o kousíček dál.
Průměrná rychlost se nepatrně, ale nebezpečně posunula z 3:58 na 3:59 min/km. Celkový čas na hodinkách je 19:21. Mám to tak tak.
Zaberu co to jde. Těch posledních pár vteřin už musím vydržet.
Poslední vteřiny 19. minuty ubíhají. Stejně tak poslední desítky metrů čtvrtého kilometru. Co bude dřív…?
Sleduji hodinky. 4,99… 5 km. Vypínám stopky a přecházím do chůze. Jsem hodně zadýchaný.
Zvládnul jsem to a k narozeninám si naděluji krásný dárek ve formě osobního rekordu na 5 km v čase 19:53. Mám radost…
Zadýchaný, ale svižnou chůzí se odebírám směrem k domovu. Přece jen musím ještě na servis s tím hrudním pásem.
Na 3 minutky se zastavuji pod stromem na krátké protažení. Vím, že to není moc, ale snad lepší než vůbec.
Při běhu bylo úžasné, že jsem se mohl soustředit jen na něj. Na běh a na dýchání. A že jsem nemusel řešit žádnou bolest.
Je tak úžasné moci se soustředit jen na výkon a neřešit bolest, kterou cítíte. Dokud se člověk nezraní, tak to asi nepochopí.
Co mě ale mrzí, tak že jsem včera zapomněl, že se běží Olympijský běh na 5 km. Kromě toho, že se běžel oficiálně ve Stromovce, tak se mohl běžet i kdekoliv jinde individuálně.
Pokud by se mi povedl zaběhnout čas jako dnes, umístil bych se na 27. místě.
Já vím. Běh není o tomhle. Ale stejně. To ego… 🙂 (dokonce jsem si teď všiml, že se na 15. místě umístil můj dávný skoro soused :)) No co už 🙂
Ale může mě těšit, že když jsem běžel olympijský závod před rokem, byl jsem o 2 minuty pomalejší 🙂
Servisní středisko Garmin
Po rychlé sprše jsem jel do Garminu na Evropské.
Musí se projít přes vrátnici Olympusu. Je to hned za ní. V růžové vile.
V Garminu byl ochotný pán a říkal, že snímače odcházejí i po ¾ roce, když člověk běhá denně. Že to při otírání o tělo má vliv na statickou elektřinu nebo co. Moc jsem tomu neporozuměl, ale to nevadí 🙂
Pán zkusil propojit nový hrudní pás s hodinkami a šlo to v pohodě.
Pak jsme zkusili připojit můj současný pás a tep se zobrazil, ale občas vypadával a navíc se zdálo, že je tam skoro stejná tepová frekvence. Bez ohledu na to, jestli jsem poklusával nebo v klidu stál.
Odešel jsem s tím, že si pás ještě otestuji než si koupím ten nový.
Když jsem ale scházel po schodech a viděl, že tep je pořád stejný a navíc občas zcela zmizí, rozhodl jsem se, že si nový pás koupím hned.
Když jsem se vrátil do prodejny, bohužel už přede mnou stáli 2 právě příchozí zákazníci a já už i tak šel pozdě do práce. Tak jsem se po chvíli váhání rozhodl, že to nechám na jindy.
Doma jsem procházel různá fora a zjistil, že s pásem od Garminu občas takové problémy bývají. A jako náhradní (levnější) řešení se jeví nákup hrudního popruhu od Polaru. Který by měl být údajně s Garminem kompatibilní (zatím jsem netestoval, takže nemohu potvrdit) a snad by měl i více vydržet.
Takže aktuálně hledám prodejnu v Praze, kde bych mohl před nákupem kompatibilitu nejdřív otestovat.
Jeden obchod jsem našel. Bohužel má v zrovna v pátek i o víkendu zavřeno. Takže asi až příští týden…