Dnes jsem doslova celý den škrábal omítku, umýval stěny a maloval. Od té doby co jsem vstal s malými přestávkami na jídlo, až do večera.
Skončil jsem před 22. hodinou a měl jsem toho plné kecky.
Ráno se mi sportovat nechtělo, aby mi vydrže,a energie na celodenní maraton malování. A večer už nebyl čas. Tedy zdánlivě.
Nakonec mi to nedalo a překonal jsem se.
Vyskočil jsem na orbitrack ještě v ponožkách od omítky a dal si svých 6 km.
Už u toho malování, resp. omývání stěn myšlenky, že bych s tím skončil, ale hned na to jsem se ovládl a pokračoval dál. Věděl jsem, že když to neudělám hned, tak tu nepříjemnost budu muset udělat o pár dní později.
Měl jsem takový ten pocit vyčerpání a říkal si, že už nemůžu. Úplně jsem si vybavil ten svůj pocit na ultramaratonu.
Ale překonal jsem se a vydržel.
Možná se to může zdát směšné, ale drhnout stěny rejžákem 7 hodin v kuse není žádná sranda. Ne pro mně 🙂 A navíc si po tom všem zaběhat.
Říkám si, jestli bych to všechno takhle zvládl, nebýt mé zkušenosti z ultramaratonu.
V každém případě jsem z toho sebepřekonání hodně dobrý pocit.