Na dnešek jsem měl naplánován hodně odpočinkový, za to 10km běh.
Vím, že 10 km nic není. Ale od té doby, co mám problémy s kolenem, jsem prostě kvůli bolesti nemohl anebo se neodvážil.
Počasí
Testovací návštěva balkonu naznačovala pořádný pařák.
Ostré slunce a vedro.
Nátělník a kraťasy byly jasná volba. A samozřejmě návlek na koleno.
Když jsem vyběhl ven, pocítil jsem, jaké mi dává balkon zkreslené informace 🙂
Ne, že by v nátělníku byla zima, ale kdybych si vzal triko, určitě bych neudělal špatně.
Vyrazil jsem rychlostí jako vždy. Ale brzy jsem si vzpomněl na radu o tom, proč běhat pomalu. Kterou říkal „Iron Cowboy“ Jamese Lawrence, který dal 50 iron manů za 50 dní. Bohužel teď článek nemohu najít 🙁
Ale ve zkratce to bylo o tom, že je skvělé běhat skutečně velmi pomalu. Tělo se pak naučí používat tuky jako zdroj energie. Místo sacharidů.
No takže jsem dnes běžel vážně pomalu. “Zadýchaný” jsem byl asi jako při svižné chůzi. Takže naprostá pohoda.
Koleno o sobě dalo občas vědět, ale nebyl to žádný extrém. To bylo fajn.
Když to šlo a vzpomněl jsem si, snažil jsem se vnímat techniku běhu a běžet pokud možno technicky správně.
Nevýhoda pomalého běhu
Konečný průměrný čas dnešního výběhu byl 5:10 min/km. Což je oproti normálu neskutečně pomalé tempo.
Při běhu jsem často vnímal, že mi to prostě trvá a že ty kilometry neubíhají.
Možná to bylo i proto, že mysl nebyla zaměřena na dech a běh samotný, jak tomu bývá, když běžím intenzivnějším tempem.
Dnes mysl naopak hodně lelkovala a dala se jen těžko krotit.
Asi i proto jsem víc vnímal ten pomalý čas a prostě to “neubíhalo”. Anebo, jak jsem byl prakticky nucen běhat jen krátké tratě do 6 km, si mysl odvykla na delší výběhy a teď jí to dělá problém. To je taky dost možné.
Až se dám dohromady, rozhodně chci navýšit kilometráž a 10km tréninnky zařazovat daleko častěji než dosud. Postupně tak, že se z nich stane denní minimum.
V každém případě to byl.z fyzické stránky, běh naprosto pohodový až ležérní (divné slovo, ale prostě to byl běh jako “lážo plážo :).
Neskutečné – protahování mě baví!
Po tom, co jsem si odběhl svou desítku (jupí! Poprvé od doby, kdy začalo zlobit koleno), jsem přešel do chůze a na svém obvyklém místě pod stromem s lavičkou se začal protahovat.
Ač to zní neuvěřitelně, protahování mě začalo bavit.
Co jsem ještě před měsícem nesnášel jsem si oblíbil. Jako důkaz je můj článek z 11. dne pravidelného běhání (pod nadpisem Nesoustředěnost).
Možná je to i tím, že tehdy jsem se v předklonu s propnutými koleny tak tak dotknul země. A když jsem dnes dělal stejný cvik, když jsem stál na lavičce, dal jsem ke špičkám prstů dokonce zápěstí. Takže se ohnu o nějakých 17 cm víc. Samotného mě to překvapuje…
Po 10minutovém protahování jsem šel pomalu domů a musím zaklepat, koleno se zdálo být O.K.
Cestou jsem ve Stromovce sebral sklinku od piva a na silnici plastový pytel :))