Včera v podvečer na mě docela padla únava. Taková, kterou jsem míval až pozdě v noci. Kolem půlnoci nebo později. Takže se dostavila o nějakých 6 hodin dřív.
Čtu různé informace týkající se zvyků, jejich pěstování atd. A mimo jiné jsem se dozvěděl, že vytvoření jednoho zvyku ovlivní vaše ostatní zvyky či návyky.
Možná je brzy z toho vyvozovat všeobecně platné závěry, ale pravdou je, že “pravidelným” běháním (5 dní po sobě ještě nic není) se mi začíná měnit biorytmus. Resp. čas, kdy se budím a kdy chodím spát.
Ještě před pár dny jsem chodil spát o půlnoci nebo i později a vstával mezi 8, 8:30. Před 2 dny jsem byl rád, když jsem ulehal po 23. hodině a včera ještě dřív.
Určitě na to má ale velký vliv i to, že na každodenní běhání nejsem zvyklý (i když běhám jen 5 km, což je polovina oproti mým původním minimálním dávkám). Takže tělo možná nestíhá odpočívat/regenerovat tak, jak by chtělo.
Uvidím, co přinesou následující dny. Jedno je ale jisté. Na pravidelné běhání se vždy den dopředu těším (alespoň zatím :))
Zdá se, že zvyk se začíná usazovat
Ráno jsem se vzbudil ještě za tmy. Nevím, kolik bylo hodin, ale víc jak 6 určitě ne. Cítil jsem se docela vyspaný, ale rozhodl jsem se ještě spát.
V 7 mě vzbudil budík. Když jsem se hrabal z postele, už jsem nepřemýšlel o tom, jestli půjdu běhat. Prostě jsem věděl že půjdu. Cítil jsem, že se mi ranní pochody automatizují.
Věděl jsem, co musím udělat. Obléct se, vyčistit zuby, odskočit si, dát hodinky na balkon, aby chytli GPS signál… Jediné, co jsem s úplnou přesností nevěděl, bylo pořadí. Takže si napíši na papír celý proces od vstávání do výběhu. Pěkně krok za krokem.
Jsem si jistý, že mi to pomůže s tím vše perfektně zautomatizovat a (snad) za pár dní udělat celý proces bez přemýšlení a zaváhání. Pomůže mi to ušetřit pár minut tím, že nebudu bloudit v myšlenkách co a jak dělat. Každá ušetřená vteřina života dobrá 🙂
Moc se na to těším. Tenhle experiment mě fakt začíná bavit 🙂
Hodinky vám pomohou k lepšímu výkonu
Alespoň u mě to tak platí. Ale dnes úplně extrémně. Když jsem chtěl vyjít a vzal si hodinky, zjistil jsem, že jsou vybité.
Bylo už relativně pozdě, tak jsem je dal nabít jen na 5 minut a vyrazil jsem ven.
Měl jsem strach, aby se mi v půlce nevybily, tak jsem začal svižný běh už ze schodů. Venku se mi hned chytila GPS, tak jsem pustil stopky a nasadil tempo. Chtěl jsem to dát pokud možno co nejrychleji (ale zároveň, abych dýchal jen nosem, jak jsem si v předchozích dnech předsevzal).
Dařilo se mi běžet celkem svižně celou cestu. Ze začátku jsem si sice neuvědomoval a ani nehlídal, abych dýchal jen nosem, takže jsem to nejspíš porušil, ale po asi 1,5 km jsem tomu začal věnovat pozornost. Celý trénink jsem už odběhl se zavřenou pusou (teda to zní divně :))
Až na výjimku. A to ke konci, kdy se mi při silnějším nádechu zavíraly nosní chlopně (nebo jak to nazvat :)) a nemohl jsem do sebe vzduch pořádně dostat. Na to by se skvěle hodila takové ta pomůcka, jak používají většinou profesionální sportovci, aby měli právě nos stále “otevřený”
Když jsem teda nemohl pořádně popadnout dech (pocitově jsem se nadechoval tak na 70 %), jednou za čas jsem se nadechl i pusou. Cítil jsem krásný příliv vzduchu do plic. Byl to skvělý “doping”. Asi jako když jedete do kopce na kole, už nemůžete a někdo vás zezadu postrčí.
Jakmile jsem měl za sebou 5 km, zastavil jsem stopky a pomalu vyklusával domů. Po nějakých 0,5 km jsem se podíval na hodinky a byly vybité. Tak jsem byl fakt spokojený, že jsem celý dnešní výběh stihl tak tak zaznamenat 🙂
Co se mi dnes nepodaří?
Mezi zvyky, které si chci osvojit, spadá i příprava obědu.
Kolem kanceláře, kde pracuji, jsou do vzdálenosti cca 2 km 4 vegetariánské/veganské restaurace.
Jelikož tam pracuji už dlouho, tak se mi jídla dost přejedla. A vždy když jsem přišel na oběd třeba do Loving Hutu, tak jsem si prostě vybral něco s tím, že se musím najíst. Ne že by mě to nějak nadchlo nebo extra chutnalo.