3. den po sobě se mi podařilo jít si zaběhat. Zatím to není žádný zázrak, ale těší mně, že držím 🙂
Ráno jsem se vzbudil chvíli před budíkem. Pár minut před 7 hod. (já vím, pro většinu lidí je to i pozdě, ale na to, že jsem donedávna vstával i v 8:30, tak celkem pokrok 🙂
Po probuzení jsem si cucnul trochu vody, kterou jsem si dal večer odstát. Večer jsem totiž četl zajímavý článek o vodě. Tak mě to namotivovalo 🙂
Ne, že bych byl na běhání extra natěšený, ale jak už jsem na to 3 dny myslel, že bych si z běhání udělal pravidelný zvyk, tak mě to docela pohánělo.
Oblékl jsem se do běžeckého a bez snídaně vyrazil (na to, že jsem měl před usnutím malinký hlad, jsem čekal, že se vzbudím hladový).
Měl jsem v plánu si dát 5 km. Předchozí 2 dny jsem běžel 10 km trasy.
Venku bylo příjemné chladno, které jsem po pár metrech běhu a rychlém zahřátí vnímal pozitivně.
Sluníčko svítilo, v ulicích chodili lidé do práce, ale silnice byly spíš prázdné.
Když jsem doběhl do Stromovky, byl jsem tam prakticky sám. Jen jednou za čas jsem minul pejskaře nebo jiné běžce. Bylo to super.
Po včerejším přečtení článku o hypoxické masce jsem nabyl dojmu, že když budu dýchat jen nosem, bude to prakticky simulovat to stejné co maska, u které si nastavím „zhoršený“ přívod vzduchu.
Proto jsem se rozhodl, že budu dýchat jen nosem a že si tím posílím plíce. Jak nádech, tak výdech.
Docela to šlo a s tempem kolem 4:4x to jsem si nemohl na nějakou nepohodu stěžovat. Hned mě napadlo, jak by bylo fajn být takhle naučený (běhat se zavřenou pusou a dýchat pouze nosem) a třeba při závodech jako “doping” použít k dýchání i pusu :)) Uvidíme. Protože mi občas dělá problémy udržet nízké tempo, když vidím, že mám pomalý čas a že třeba nestihnu 10 km pod 50 minut, tak zrychlím.
I když by se nic nestalo, že 10 km zaběhnu za 51 minut, tak psychika (nebo ego?) mi prostě nedovolí zlehka vyklusávat a za každou cenu to musím zvládnout do nějakého limitu, i když vůbec o nic nejde… Asi by bylo lepší občas hodinky nesledovat 🙂
Co bylo docela nepříjemné na dýchání jen nosem, tak jen že se v něm srážela vlhkost, takže to nutilo k častému odsmrknutí…
Sluníčko svítilo a stromy házely krásné stíny. Navíc s brýlemi, které mají oranžová sklíčka, jsem to vnímal ještě intenzivněji. No nádhera. To se musí vidět 🙂
Běželo se pohodově. Na 3 km jsem si dokonce říkal, že to protáhnu na celkových 10 km.
Když jsem se ale vracel do táhlého, 300m kopečku, který vede ze Stromovky kolem ambasád, byl jsem rád, že se vracím domů a 5 km mi stačilo až až:)