Ráno jsem se na budík podíval v 6:30. Věděl jsem, že za půl hodiny zazvoní, ale bez ohledu na vhodnost vstávání v mělké fázi spánku jsem se rozhodl spát dál. Byl jsem unavený.
Usnul jsem prakticky okamžitě. Když po půl hodině zvonil budík, nechtělo se mi z postele.
Hledal jsem důvod, proč vlastně vstát. Proč jít běhat. Když jsem mohl ještě klidně přes hodinu spát a pak jít rovnou do práce.
Kdybych nešel běhat, nic by se nestalo.
Nikdo mě nekontroluje. Nikdo by mě netrestal za to, že jsem nešel běhat. Nic. Kromě mně.
Nenašel jsem moc racionální důvod, proč vstát. Prakticky jediné, co mě donutilo vzít si tenisky a jít ven, byla vidina toho, že si budu moct dnešní den “odškrtnout” – že mám běh splněný.
Asi nejhorší motivátor, dalo by se říct. Ale pořád lepší než žádný. Takže jsem rád, že si píšu i tenhle běžecký blog/deník. Protože kdybych den vynechal (jak běh, tak psaní), už bych měl mezeru. A jak se znám, byl by to začátek konce.
Už bych měl trhlinu na, pro mě krásné šňůře, 24 dní.
Umím si představit, že v některých z následujících dní bych si řekl, že už jsem vynechal jednou, tak už se nic nestane, když vynechám znovu. A takže by to šlo ještě párkrát, než bych se psaním seknul úplně a byl bych rád, kdybych se dokopal k výběhu alespoň jednou týdně o víkendu, jak tomu bylo do doby, než jsem začal psát běžecký blog.
Běh – Stromovka
Na dnešek jsem si stanovil klidných 5 km. Hlavně, abych měl splněno 🙂
Bylo vlhko jak na zemi, tak ve vzduchu. Na balkoně jsem odhadoval, že bude tepleji, než nakonec bylo. Takže když jsem vylezl ze dveří, ve slabých leginách mi bylo celkem chladno.
To naštěstí po krátkém rozběhání ustoupilo. Chlad jsem cítil pouze na rukou.
Jak získat motivaci do běhání
Když jsem doběhl do Stromovky, začal jsem přemýšlet o tom, o udělat pro to, aby má motivace takhle neupadala.
Na mysli mi vystanuly běžecké závody.
Alespoň jednou měsíčně by bylo fajn si někde zasoutěžit. Abych měl motivaci se stále zlepšovat.
Jak vím z Dobřichovic, na závodech mám silnější vůli se do běhu obout a jít na doraz. Takže dosáhnu +/- maxima, kterého jsem schopen.
A díky tomu mohu i porovnávat, jak (nebo jestli vůbec) se zlepšuji.
Vzhledem k tomu, že než jsem začal pravidelně běhat každý den, tak jsem běhával spíš sporadicky. Takže časy byly spíš výsledkem náhody než poctivého tréninku.
Ne že bych byl nespokojený, ale byl bych rád, kdyby mi pravidelné běhání přineslo zlepšení časů.
Ono taky držet se času lehce pod 45 minut za 10 km není nic moc. Tedy zejména, když na téhle hranici stagnujete rok (výjimkou byl předtréninkový běh v rámci Hradeckého půlmaratonu 2013, kdy jsem dal 10 km za 42 minut. Od té doby jsem se k závodnímu tempu na rovince, kde bych to mohl překonat, neodhodlal).
Protahování po běhu
Dnes jsem opět ukončil výběh protahováním. Zdá se, že si na to začínám zvykat. Mám z toho celkem radost.
Nějakých 6 minut strečinku není asi nic moc, ale na můj dobrý pocit postačující 🙂