Vstávání

Vzbudil jsem se kolem 6. Ale po včerejším závodu jsem si dovolil víc si odpočinout, takže jsem ani neměl nastavený budík. Ještě chvíli jsem usnul a z postele lezl kolem 8. hodiny.

Může se to zdát celkem pozdě, ale když si představím, že ještě před 3 týdny jsem v pracovní dny vstával ještě o půl hodiny později, je to malý zázrak :))

Počasí – Praha

Bylo zase (až moc) hezky. Vypadalo to na delší, prakticky letní den.

Dnes byl v plánu krátký, 5km běh kolem Vltavy.

Úplnou náhodou jsem dorazil na Dvorce a zjistil, že tam vede trasa Volkswagen Maraton Praha 2016. A zrovna je tam místo, kde se maratonci otáčí v polovině závodu. Navíc ve chvíli, kdy projíždělo vozidlo s časomírou.

Proto se dalo čekat, že za ním musí následovat vedoucí skupinka běžců. Proto jsem se tam na chvíli ze zvědavosti zastavil a díval se.

Přesně jak jsem předpokládal, doslova za pár vteřin byla skupinka v dohledu.

Pěkně si to metelili a za chvíli byly pryč. Po krátké době se začali objevovat “pomalejší” běžci.

Atmosféra byla skvělá. Vlastně si neuvědomuji, že bych kdy byl na nějakých závodech jako divák. Byl to opravdu pěkný zážitek.

Co jsem obdivoval, byla rychlost, kterou se hnali všichni v čele závodu – i ti, kteří byli pár minut za nimi.

Takhle nějak běhám já – ovšem jen 1 km a mám dost. Oni udrží tohle tempo na vzdálenost 42x delší. Neskutečné a zároveň motivující. Takhle bych do toho chtěl taky umět dupat :))

Po 20 minutách sledování maratonu už mi začalo být dost teplo. Sluníčko se do toho opřelo snad víc než běžci samotní 🙂 A že to i bylo na některých znát (svlečení do půl těla a už krásně růžoví – předzvěst nepříjemných spálenin a dost možná i úpalu).

Sledování závodu bylo opravdu fajn, ale rozhodl jsem se pokračovat na svůj výběh.

I když se běžel maraton,cyklostezka kolem Vltavy byla přecpaná cyklisty a bruslaři.

Šel jsem na místo, kde jsem dřív nebyl – u Vltavy byl palouček, ze kterého se dalo běžet kolem řeky po kamenité stezce.

Dal jsem si pohodovým tempem 2,5 km směrem od centra Prahy a zase zpět.

Cestou jsem minul hospůdku zasypanou koly a popíjejícími cyklisty (?). Kousek jsem běžel i po cyklostezce, ale bylo to vážně na nic. Když je takhle hustý provoz, je to spíš o nervy než běh pro radost.

Byl jsem rád, že jsem zase mohl naklusat na prázdnou stezku v těsné blízkosti Vltavy.

Na paloučku jsem si stopnul svých 5 km, umyl si ruce v přilehlém rybníčku (přestože byl plný žab, byl čistější než Vltava, která byla zakalená a plná smetí, které nejspíš splavily ze břehu vlny před chvílí proplouvající lodí).

Je večer a jsem šíleně unavený. A cítím, že mám horké tváře. Asi jsem se dnes trochu spálil.

Unavený jsem ale jak už dlouho ne. Takže dopíšu článek a zalezu do pelechu.

Návštěva Sport expo 2016 – výzva, které jsem neodolal

Jak jsem včera zmínil, cestou z Dobřichovic jsem zahlédl upoutávku na Sport expo 2016 v Praze.

Jelikož jsem měl výstaviště (s lehkou nadsázkou) po cestě domů, zajel jsem tam přímo ze závodu.

Po vstupu byly všude nafukovací brány různých společností. Jednou z nich byla i Birell, která tu měla i svůj stánek. S pultem a běžeckým pásem.

3minutová rychlovka – challenge accepted

Pořádali tam charitativní akci. Bohužel si nejsem 100% jistý pro koho, raději to nebudu zmiňovat. Ať nemystifikuji.

Každopádně cílem bylo uběhnout na běžeckém pásu co největší vzdálenost během 3 minut.

Pán, který to tam obsluhoval, povídal, že maximální rychlost je omezena na 16 km/h.

Sice jsem před nějakými 2 hodinami ještě umíral na závodě, ale tohle pro mě byla neodolatelná výzva.

Nevěděl jsem, co na to řeknou nohy, které mi prakticky před chvílí hořely bolestí.

16 km/h už prý někdo dal. Takže i kdybych uběhl pomalejší rychlost, nebyl bych nejlepší. A to by mě nelákalo.

Chvíli jsem přemýšlel a po pár minutách se přezul do bot, ve kterých jsem závodil a měl je ještě v batohu (rifle jsem si nechal. Převlékáním se do kraťasů, které jsem také ještě ze závodů měl v batohu, bych už asi působil jako exot :))

Přezutý a plný pochybností, ale hlavně odhodlání, jsem pána poprosil o nastavení rychlosti na 16 km/h.

Nastoupil jsem na pás a dal se do běhu.

Prvních 15 vteřin se pás rozbíhal do plné rychlosti, než se ustálila.
Pán mi oznámil, že jsem v půlce. Zatím jsem ještě stále stíhal dýchat nosem.

Když zbývalo 30 vteřin do konce, měl jsem strašnou chuť zrychlit. Cítil jsem se na víc. Poprosil jsem pána, jestli o vážně nejde pustit rychleji. Bohužel nešlo.

Nabídl mi jen možnost zvýšit úhel sklonu, ale protože zbývalo jen 15 vteřin, už to nemělo cenu.

Nakonec jsem to docela v pohodě odběhl, doklusal a slezl z pásu.

Nevím proč, ale byl jsem o 1 m za prvním účastníkem. Trochu mě to mrzelo (ach to ego :). Ale co už. Aspoň, že jsem si neudělal ostudu a celé to zvládl 🙂

Na samotném expu bylo, jako vždy, mnoho stánků s maratony z jiných zemí. Pak také prodejci oblečení (kompresky za 300 Kč vypadaly lákavě. Ale nakonec jsem si je nevzal. Mám nové z Decathlonu a stejně je až tak často nenosím). A nějaké akce. Pole dancing, pozemní hokej, lezení po stěně (bouldering ?) a další.

Bylo to celkem fajn. Největší zážitek mám ale stejně z běžeckého pásu :))

Endomondo – záznam běhu